Trenére, mám jít na malou nebo raději na velkou?

Nemáte práci – nevadí, jste trochu oslík – nevadí, hlavně když někde seženete patřičný obnos na kurz a můžete se stát koučem čehokoliv a mazat si kapsu na lidské blbosti. Staňte se koučem rodinných vztahů, osobního rozvoje, komunikace, sebenalezení, začněte radit lidem, jak mají správně vychovávat psa, nebo jak dosáhnout úžasného orgasmu. Není přece podstatné, že jste neměl sex už tři roky a ze psů máte panickou hrůzu.

Nedávno jsem dopoledne seděla na parkovišti v autě a čekala na kolegu, abychom si předali nějaké dokumenty. Zdržel se, tak jsem si krátila čas čtením. Najednou se začala sjíždět nablýskaná auta, vyskákali z nich mladí, dobře oblečení muži, utvořili kruh a jeden z nich něco vysvětloval. Byla jsem dost daleko na to, abych něco zaslechla, i když jsem si stáhla okénko. Za okamžik se ukázalo, že to vůbec nevadí, protože ten dotyčný začal vykřikovat různá hesla a ostatní je nadšeně, jednohlasně opakovali. Navíc u toho prováděli jakési prostocviky. „Jsme nejlepší, my to dokážeme!“ hulákali nakonec s rukama nad hlavou. Pak si upravili kravaty, nastoupili do aut a byli pryč. Protože jsem na autech zahlédla stejné logo, došlo mi, že jsem právě byla svědkem práce firemního kouče, který motivoval prodejce k nucení nesmyslného produktu důvěřivým občanům. Jeho výplata, za to, že udělá z lidí naprosté pitomce, jistě nebude zanedbatelná. Ovšem účel světí prostředky – hlavně když prodají a firma si nahrabe. Nechci samozřejmě házet všechny kouče do jednoho pytle (už z obavy, co by z nich mohlo vzniknout). Někteří se propracovanou strategií stali přímo věhlasnými. Třeba Aleš Kalina vám díky své metodě Emočních rovnic dočista přeprogramuje mozek. Tedy aspoň to tvrdí. Potom prý dokážete všechno, co chcete. Jestli se vám nebude chtít vozit desetitisíce přímo na osobní konzultace, můžete využít eKoučink a za pár tisícovek vám přijdou úkoly a rady přímo do počítače. To je mazané – penízky se pěkně sypou a člověk se nemusí otravovat s každým fňukálkem osobně. U stejného pána můžete absolvovat i zmíněný kurz – tedy Školu pro kouče. V podstatě jedinou podmínkou, kromě pytle peněz, je, že jste nekuřák. Rozhodně se však panu Kalinovi nedá upřít, že je ohromný sympaťák a kdybych na to měla, tak bych se ho třeba také zašla zeptat, co je pro mě důležité. Určitě to bude vědět lépe než já. Vždycky mě rozesmutní, když vidím, jak moji přátelé, kteří se zrovna ocitli v nějaké složitější situaci, do zblbnutí sdílejí na facebooku všelijaké motivační citáty. Často poměrně slabomyslné. Ty za vás problémy nevyřeší a žádný anděl ani kouzelná kočička vás z průšvihu nevytáhne. Musíte si pomoci hlavně sami tím, že začnete přemýšlet a pracovat, a nebudete se zdržovat věčným přeposíláním nesmyslů a nekonečným rozjímáním nad tím, jak vám všichni křivdí a ubližují. Než zavádět další množírny koučů, měl by se raději zvýšit počet schopných psychologů a psychiatrů. Hlavně je však třeba změnit patřičné zákony. Ani v minulém režimu nebylo snadné dostat duševně nemocného do ústavu, ale přece se to dařilo. Dnes je situace mnohem složitější, a moudré to není ani za mák. Pobíhá mezi námi spousta psychopatů a těžce paranoidních jedinců, které nelze nechat hospitalizovat, pokud léčbu nenastoupí dobrovolně. To je ale nesmysl, viďte? Jak může úplný magor sám posoudit, jestli se má jít léčit? Od toho tam snad jsou odborníci, aby zvážili, nakolik je jeho stav nebezpečný pro okolí. Jako výsměch působí například případ řidičky bez řidičáku, kterým nás o svátcích krmily televize. Čeká se, až někoho zabije, protože policie je údajně bezmocná. Nejhorší ovšem je, že naše vrchnost zatím evidentně nemá zájem na tom cokoliv měnit. Možná vím proč. Američtí psychiatři totiž zjistili, že mezi vysokými politiky a manažery je mnohem vyšší procento nebezpečných psychopatů, než ve federálních věznicích. Že by se trošku báli?