„Zase někde shání další péro“,

halekal můj muž z kuchyňského okna na sousedku, která mi přinesla domácí vajíčka. „Neblbni, a řekni jí, že už jdu,“ vyskočila jsem od počítače a snažila se najít druhou botu, kterou jsem si někam zakopla. Ještě jsem slyšela, jak se její manžel ozval z protějšího okna, ať už nic nehledám a klidně se stavím.

Ale abyste věděli, tak nesháním žádné péro, ale pírko, vlastně pírka – PÍRKA PTÁKA OHNIVÁKA. Tyto pohádkové sešity vycházely v období od roku 1967 do roku 1973 a maminka mi je občas kupovala. Vzpomíná si ještě někdo? Každý sešit začínal touto básničkou: Letěl pták Ohnivák, ztratil pírko, neví jak, kdo to pírko najde, do pohádky vejde. My jsme tam zašli, pírko jsme našli: a pak následovalo několik krátkých pohádek. Většinou byly v jednom sešitě pohádky z určité země – japonské, korejské, arménské, ruské, norské, jugoslávské, ale samozřejmě také české. Jak klasické, například od Boženy Němcové, tak i moderní. Měla jsem moc ráda Marcipánka a Zápecníčka od Julie Brožové. Jeden sešit však u mě od začátku vedl na celé čáře – čukotské a eskymácké pohádky s názvem Havran Kurkyl. Ten je hrdinou všech osmi kratičkých pohádek, které v tomto sešitě jsou. Havran Kurkyl postupně přivedl na zem slunce, smířil medvěda se zvířaty, ošidil lišku, oženil se atd. Když se před časem moje maminka chystala stěhovat, najednou Pírka odněkud vyštrachala a já šílela nadšením, protože jsem měla za to, že už je dávno vyhodila. Odnesla jsem si je domů jako svátost, a nebyla se mnou řeč, dokud jsem si je všechna nepřečetla. Měla jsem z nich takovou radost, že jsem se rozhodla začít hledat chybějící čísla. Těch svých jsem měla dvacet šest, a zatím se mi podařilo sehnat dalších jedenáct. Dokonce i úplně první číslo z roku 1967. Mně je maminka začala kupovat až od roku 1970, ale ne všechna. Podle mých informací by edice Pírko ptáka Ohniváka měla končit číslem 58, kdy ji víceméně nahradila v roce 1973 edice Korálky z nakladatelství Albatros. Pořád poctivě pátrám, ale dlouho už jsem žádné Pírko nepřidala. Tak si říkám, že by se možná někdo z vás byl ochoten podívat do starého kufru na půdě nebo ve sklepě, zda by se tam nějaké ztracené Pírko ptáka Ohniváka nenašlo. A tomu, kdo bude chtít, někdy povím pohádku o Havranu Kurkylovi,o Žlutém čápovi, o Pasáčkovi zajíců nebo třeba o Krásce z pomeranče.