Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Tak tomuhle dávám maximálně měsíc

Pomalovaná dodávka zastavila na obvyklém místě, z ampliónku se ozvala typická znělka a ženské z ulice nebo z vesnice se začaly sbíhat. Nakoupily pár předražených mražených výrobků, trošku poklábosily, ale jen tak, aby se nerozpustila zmrzlina, a zase každá zmizela za svými dveřmi.

Pak nastaly změny. Pojízdné prodejny Family Frost změnily název, obrázky na mrazících vozech a zrušily známou melodii. Také přestaly používat svá tradiční stanoviště a přijíždějí rovnou ke svým zákazníkům. Stačí se přihlásit přes internet a jedna z nich zastaví i u vás. Ale asi v ní nebude sedět ten pán, který teď jezdí k nám. Vždyť já už ty jejich nesmysly nakupuji snad jen proto, abych mu udělala radost. Nejdříve jezdila moc sympatická paní – jedna z mála stálých zaměstnankyň firmy. Byla příjemná, povídavá, ale nikdy zákazníkům nenutila zboží, které by si sama nekoupila. Když jsem chtěla ochutnat grilovanou zeleninu, rozmluvila mi to. Prý je z toho po ohřátí úplně nevzhledné bláto. Naši a sousedovic psi ji vyloženě milovali, protože pro ně měla vždycky plné kapsy dobrůtek. Jednou ale přivezla dárečky i nám a rozloučila se s tím, že příště přijede nějaký nováček a ona dostane na starosti jinou oblast. „Když to bude kopyto, tak mě tu máte za chvíli zpátky,“ ujistila nás a zmizela. Za čtrnáct dnů jsem vyhlížela nějakého čerstvě vyškoleného mladíka, který se mi bude snažit vnutit i led z mrazáku. Však co, říkala jsem si, když bude nepříjemný, tak se rovnou odhlásím. Už to vypadalo, že se neukáže vůbec, ale nakonec dorazil. Přijel asi o tři hodiny později, a já brzy pochopila proč. Byla už tma, když se ozval zvonek a uviděla jsem známou dodávku. Před domem čekal legrační mužíček. První moje myšlenka byla, že takhle nějak to musí vypadat, když vám vyroste trpaslík. Věk kolem padesátky, mně tak po ramena, na hlavě čepičku, ze které koukalo pár delších vlasů a k tomu dlouhé vousy. Na sobě měl oblečenou neforemnou firemní bundu, která mu byla strašně velká. Kdyby neohrnul rukávy, sahaly by mu nejspíš až ke kolenům. Když mu z nich vykoukly prsty, uviděla jsem zlaté prsteny a za silnými brejličkami poměrně zoufalý pohled. Představil se a vzdychl, že nějak nestíhá. Nezdržovala jsem ho ani trochu. Věděla jsem přesně, které dva výrobky chci, a měla jsem nachystané peníze, aby nemusel rozměňovat. Po deseti minutách jsem si však zašla pro kabátek, protože už jsem se třásla zimou a vypadalo to, že si před domem ještě nějakou chvíli pobudu. Mezitím ten nešťastný človíček otvíral jeden mrazák za druhým, mizel v hromadách zboží a hledal. Zatím marně, i když už byl ve všech dveřích třikrát. Nakonec jsem mu pomáhala i já – jednu věc jsme slavnostně našli a druhou jsem pro jistotu odpískala, protože už mi byla fakt zima. Byla jsem přesvědčena, že příště máme zpět naši starou známou, protože tenhle chlapík určitě prchne ještě dnes. K mému překvapení přijel Prófa (jak jsem si ho sama pro sebe pokřtila) i příště, a s ním mladý namyšlený manažer, který mu názorně ukazoval, jak se to má dělat. Předváděl to tak vehementně, až jsem mu musela říct, že jestli okamžitě nesklapne, tak si nekoupím vůbec nic a jdu domů. Urazil se a já si od Prófy objednala tři věci. Byl rád, chvíli něco ťukal do chytré krabičky, řekl mi cenu, já jsem zaplatila a on mi šel vydat zboží. Bohužel se situace opakovala. Rozdíl byl jen v tom, že když asi čtyřikrát přeházel celé auto, tak si vzpomněl, že zeleninu, kterou hledá, už dnes prodal a zapomněl si to zapsat. „Kolikrát jsem vám říkal, že peníze máte brát až nakonec?“ ječel manažer a malý pán málem plakal. „Vždyť se nic tak hrozného nestalo, ne? Copak to neumíte vystornovat?“ zeptala jsem se klidně, čímž jsem ho vytočila ještě víc. Můj švagr by mu jistě ještě poradil, aby si pravidelně omýval přirození vlažnou vodou, když je chabrus na nervy, ale ten naštěstí nebyl doma… Ač je to neuvěřitelné, Prófa přijel znovu. Překvapil mě svým odhodláním uspět v práci, ke které evidentně nemá ty správné předpoklady, a začala jsem mu fandit. Pokaždé si od něj koupím aspoň něco, i když to vlastně nepotřebuji, a on se mi na oplátku svěří, co zase kde vyvedl. Nedávno si například nechal na boku auta zavěšenou velkou plastovou bednu, do které se má odkládat zboží právě při hledání toho pravého sáčku nebo krabice. Vzpomněl si na ni až ve chvíli, kdy ji při odjezdu urazil o zaparkované auto. Jindy si zase velmi pečlivě kontroloval všechny věci – hlavně klíče, když u nás vystupoval z auta. „Že vy jste si, pane, někde zabouch´?“napadlo mě okamžitě. „No jo, uhodla jste, klíče i mobil, museli mi přivézt z centrály náhradní. Čtyřicet kilásků tam a čtyřicet zpět. To jsem si zase něco vyslechl.“ Tenhle pán už k nám jezdí přes půl roku a vyklubal se z něj velmi příjemný člověk. Když byl nedávno zase z něčeho smutný, tak jsem mu věnovala svou veselou knížku“ Darmožrouti“. Že si ji poctivě přečetl, mi dokázal tím, jak moc ho zajímalo, které části jsou skutečné a které vymyšlené. (Nepovím, nepovím.) Posledně mi zase vypočítával, kolik příbuzných už knížku četlo a jak se jim líbila. Byla mezi nimi dokonce i tetička, která žije ve Švédsku… Vidíte, kdo by to byl řekl, že mi pomůže prorazit i do zahraničí :-)

Autor: Mia Kobosilová | úterý 29.7.2014 11:36 | karma článku: 20,61 | přečteno: 1282x
  • Další články autora

Mia Kobosilová

Mami, pomoc, už ani Pollyanna nefunguje!

Když tohle uslyším v telefonu, je jediná pomoc – budeme si tak dlouho povídat a tak dlouho se objímat, až oči té které z mých dcer Pollyannu zase uvidí.

6.3.2016 v 13:22 | Karma: 16,36 | Přečteno: 806x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Bílá prodloužená – hořká vzpomínka na celý život

Šaty jako pro princeznu. Když si je oblékla, opravdu se proměnila v tu nejkrásnější princeznu na celém světě. Pyšná maminka chystala dceru na její první velkou společenskou událost. Obě byly plné nadšení a očekávání.

5.12.2015 v 16:35 | Karma: 26,83 | Přečteno: 2239x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Milý zloději!

Tedy, abych to oslovení uvedla na pravou míru, zatím milý, protože nevím, který z mých milých přátel jsi právě TY. A to je to nejhorší, protože je teď musím podezřívat úplně všechny.

9.11.2015 v 17:33 | Karma: 22,94 | Přečteno: 1062x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Nyklová si nakonec také dala říct

Pane, moje žena má zbytečně vyvinuté vnímání, ona slyší, i když klesá teploměr – vyprávěl kdysi Vladimír Menšík.

13.6.2015 v 19:39 | Karma: 11,41 | Přečteno: 1011x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Neviděly jsme se tři Vlasty

A to už je tedy pěkně dlouho – celé tři týdny. Maminka se vždycky podiví, jak to uteklo, usměje se a vezme si ode mě časopisy. Je to takový náš rituál.

17.11.2014 v 17:09 | Karma: 13,33 | Přečteno: 427x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Jak jsem hledal zuby

Jsem sám v hospodě plné lidí. Sedím s kamarády u stolu, a přesto se cítím osamělý. Tak je aspoň pobavím tím, co se mi minulý týden přihodilo. Anebo raději ne, vždyť je to trapné a nechutné. Budou si myslet, že si vymýšlím, protože já bych si to taky myslel, kdyby se to nestalo mně samotnému.

4.11.2014 v 22:26 | Karma: 13,25 | Přečteno: 563x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Mějte se hezky a něco pro to dělejte!

Tenhle slogan občas zaslechnu z rozhlasových vln, když se Martina Kociánová loučí se svými posluchači. Je jednoduchý a výstižný. Každý si to svoje „hezko“ představuje trošku jinak a dělá pro ně jiné věci. A někdy mohou být i krásn

13.10.2014 v 14:26 | Karma: 11,50 | Přečteno: 633x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Špatné zprávy jsou pro ně jako droga

Sledováním médií můžete získat pocit, že život je vlastně nekonečný řetěz politováníhodných událostí. Jsou jedinci, kteří už téměř o ničem jiném nemluví a negativitu ze sebe přímo vyzařují. Když už se vám stane to neštěstí, že máte takového člověka dlouhodobě blízko sebe, je potřeba se mu bránit. Jinak z vás bude vysávat energii a motivaci k čemukoliv.

30.9.2014 v 13:51 | Karma: 18,81 | Přečteno: 1243x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Měl zvláštní oči

Když pospíchám, potkám pokaždé v centru Brna několik známých, které jsem dlouho neviděla, ráda bych si s nimi popovídala, ale v tu chvíli to opravdu nejde. Tentokrát tomu bylo naopak. Žádný spěch, odpolední sluníčko příjemně hřálo a nikde kolem žádný povědomý obličej. Zvedla jsem hlavu a prohlížela si domy. Od té doby, co v Brně nebydlím, připadám si tu jako turista. Myslím to v tom dobrém slova smyslu, protože si najednou všímám věcí, které jsem dříve vůbec nevnímala.

19.9.2014 v 14:33 | Karma: 19,90 | Přečteno: 628x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Jako malý harant

Když se sešla skupina návštěvníků k polední prohlídce Arcibiskupského zámku v Kroměříži, libovala jsem si, že výjimečně neobsahuje žádné malinkaté lidi. Většinou ječí nebo nějak jinak prudí, neboť ještě nemají k historii ten správný vztah. Jejich rodiče zřejmě nechápou, že z prohlídky nemá nic nejen jejich dítě, ale ani nikdo jiný. Už vzhledem k výšce vstupného se dá takové vyrušování těžko považovat za roztomilé.

12.9.2014 v 18:46 | Karma: 20,87 | Přečteno: 977x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Měli jsme k igelitkám citový vztah

Mé sebevědomí neznalo vrcholu, když jsem si jako školačka vykračovala s igelitkou, na které byly ještě patrné zbytky prošoupané reklamy na jeansy, cigarety nebo na kdovíco, jen když to bylo napsáno anglicky. Doma jsem ji pečlivě vyrovnala, složila do čtverečku a schovala do skříně.

27.8.2014 v 14:20 | Karma: 16,76 | Přečteno: 1158x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Nelez tam, spadneš na kokos!

Nastal čas, kdy se já a moje vrstevnice pomalu začínáme stávat babičkami. Kamarádky to prožívají různě. Některá se snaží novou roli tutlat, neboť chce za každou cenu vypadat na třicet (marně), a další zase není schopna hovořit o ničem jiném, než jak ten jejich poklad krásně papá a kaká. Miminprostí přátelé se pak raději drží v dostatečné vzdálenosti.

12.8.2014 v 14:03 | Karma: 16,85 | Přečteno: 831x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Vůbec jí to neukazuj!

„Myslíš, že budeš žít na věky, nebo co?“ klepala si Zůza na čelo, když jsem jí u oběda nadšeně líčila, jak moc se těším na kurzy, které hodlám v nejbližší době absolvovat. „Že se ti ještě chce...“

3.7.2014 v 11:02 | Karma: 18,60 | Přečteno: 1289x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Milenec v šupleti

Bývalí spolužáci by se měli scházet častěji, aby to po dlouhých letech nebyl moc velký šok. My jsme středoškolská dobrodružství prožívali v „osmdesátkách“ a naposledy jsme se viděli před deseti lety. Původně jsem o sobotním srazu vůbec nechtěla psát, ale protože mi čerstvé dojmy stále ještě odsouvají z hlavy jiná témata, tak prostě musím.

17.6.2014 v 11:53 | Karma: 16,81 | Přečteno: 1345x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Už máte řidičák na koloběžku?

Zbavte se všeho, co vás stresuje, pravidelně sportujte a oddávejte se sexu. Tahle slova z úst psychologa se mi vybavila, když jsem se přistihla, že se mi najednou vůbec nechce usmívat, jsem podrážděná, unavená a ke všemu děsně protivná. Jenže ono se to lehce radí. S posledním bodem žádný problém nebude, ale jak mám odstranit původce stresu, aniž bych pak musela strávit zbytek života za mřížemi?

3.6.2014 v 11:54 | Karma: 17,53 | Přečteno: 1410x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Malej, ale šikovnej

Sotva holčičky odrostou plenkám, tak už vnímají, že princové v pohádkách musí být udatní a urostlí, aby se mohli utkat s drakem, nebo nějak jinak vysvobodit princeznu. Tyhle představy o mužných hrdinech později podporuje růžová a červená knihovna, případně romantické či erotické filmy. Nelze se potom divit, že po takovém chlapákovi touží žena i v reálném životě. Má totiž jasno: čím větší muž, tím větší chlap.

14.5.2014 v 14:31 | Karma: 16,09 | Přečteno: 761x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Když hlava neví, co pusa mluví

Určitě takové lidi znáte – žvaní, žvaní a vy už je nechcete poslouchat. Kradou vám čas. Zpravidla jde o jedince nejisté, kteří se snaží užvanit svou nervozitu. Už ani nevědí, co drmolí, ale zkrátka raději vydávají nějaké zvuky, jen aby to náhodou nevypadalo, že nemají co říct.

28.4.2014 v 14:02 | Karma: 18,81 | Přečteno: 1241x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Copak je možné v bezpečném prostředí upálit psa?

„Děkujeme, že jste si našli čas a nahlásili nám obsah, který podle vašeho mínění porušuje naše Zásady komunity. Taková hlášení tvoří důležitou součást naší snahy učinit z Facebooku bezpečné a příjemné prostředí.“

14.4.2014 v 12:08 | Karma: 16,94 | Přečteno: 1013x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Jenže na něj leze jaro i na podzim

Vystoupili jsme s Emilem každý z jiného konce vlaku, ale stačil mě doběhnout. Měli jsme částečně společnou cestu. Chvíli plácal o počasí, ale pak se zastavil. „Nemohla by ses kouknout do těch svých karet, jestli Leona někoho nemá?“

2.4.2014 v 11:55 | Karma: 25,94 | Přečteno: 3813x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Jarní úklid i v hlavě

Včera jsem zaslechla v rozhlase, že by Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832) potřeboval celých sedm let na to, aby získal tolik informací, kolik jsme dnes schopni „nasát“ za jediný den. Tedy někteří. A to jsem se kdysi učila, že byl německým básníkem, prozaikem, dramatikem, historikem umění, právníkem, politikem, biologem a k tomu všemu ještě stavitelem.

20.3.2014 v 13:08 | Karma: 18,32 | Přečteno: 2297x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 180
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1663x
Komentáře, příběhy, fejetony...

Seznam rubrik