Mami, pomoc, už ani Pollyanna nefunguje!
Vy neznáte Pollyannu? Nikdy jste neslyšeli o její hře na radost? To je zvláštní, vždyť já sama o ní skoro každý den někomu nasupenému vyprávím. Pollyanna je hlavní hrdinkou stejnojmenné knihy od spisovatelky Eleanor Porter. Čtivý příběh z Nové Anglie o osiřelé dívence zveřejnila v roce 1913 a netušila, jak velké popularity kniha dosáhne. Během několika let se vydalo přes milion kusů. Její úspěch byl umocněn převedením do divadelní hry, která se hrála na Brodway a v roce 1920 byla zfilmována. Dalších filmových zpracování se pak příběh dočkal v roce 1960 (USA) a naposledy v roce 2003 (Velká Británie).
A v čem spočívá hra na radost? Dnes by se moderním jazykem řeklo, že v úhlu pohledu a pozitivním přístupu k životu. V tom, že se vždy musí najít něco, čemu by člověk mohl být rád – ať je to cokoliv.
Když Pollyanně zemře tatínek, nemá na světě už nikoho jiného než bohatou tetu Polly v městečku Beldingsville, která je pečlivá, svědomitá a ví dobře, co je její křesťanská povinnost. Jenže má problém s přijetím Pollyanny do svého srdce, tak je také protivná, zamračená a chce dívenku vychovávat pomocí přísných trestů a hladovění.
Služce Nancy odpovídá Pollyanna na otázku, jak je možné, že dokáže být všemu ráda:
„Inu, to je právě ta hra, víte. Naučil mě ji tatíček a je hezká. Hrávali jsme ji vždycky, ještě když jsem byla docela malá. Začali jsme ji s jedněmi berličkami, které přišly v misionářské bedně. Víte, já jsem si přála panenku a tatíček o ni napsal, ale když bedna přišla, psala ta dáma, že nepřišly žádné panenky, jen ty berličky. Poslali je tedy, že snad by se mohly někdy hodit pro nějaké dítě. A tak jsme začali s tou hrou.“
„Pro pána krále! Nevidím v tom nic, čemu by člověk mohl být rád – dostane-li pár berlí, když si přál panenku!“
Pollyanna zatleskala rukama. „Je v tom – je v tom,“ jásala. „Ale ani já jsem to nemohla najít, Nancy. Tatíček mi to musel říci.“
„Tak to teď řekněte vy mně,“ skorem mrzutě vyzvala ji Nancy.
„Jemine! Inu, člověk může být rád, protože jich nepotřebuje!“ zvolala s vítězným jásotem Pollyanna. „Vidíte, že je to docela snadné – jen když člověk ví, jak se to dělá! A hráli jsme to od té doby stále. A čím těžší to je, tím je to zábavnější, když se to najde. Jenže – někdy je to skoro příliš těžké – jako když vám tatíček odejde do nebe…“
Pollyanna postupně „nakazí“ svou hrou na radost obyvatele městečka. Doktor Chilton ji rád posílá ke svým pacientům, jako prostředek proti špatné náladě a starý mrzout Pendletton se dokonce snaží Pollyannu přesvědčit, aby se k němu přestěhovala. Když se stane nehoda a Pollyanna nemůže chodit, snaží se obyvatelé Beldingsville splatit Pollyaně radost, kterou přinášela do jejich domovů. A teta Polly? Co myslíte – začne také hrát hru na radost?
Z televize znám film Pollyanna od dětství a její hra mi pomáhá celý život. Kniha u nás vyšla už v mnoha vydáních, naposledy v Knižním klubu v roce 2010. Každý by si ji měl aspoň jednou v životě přečíst, a nejen přečíst, mít ji v knihovně, aby byla po ruce, kdyby člověk na hru na radost někdy pozapomněl.
Hrajete se mnou? Výborně – tak od teď se snažme na všem špatném najít něco dobrého a už nikdy naopak!
Mia Kobosilová
Bílá prodloužená – hořká vzpomínka na celý život
Šaty jako pro princeznu. Když si je oblékla, opravdu se proměnila v tu nejkrásnější princeznu na celém světě. Pyšná maminka chystala dceru na její první velkou společenskou událost. Obě byly plné nadšení a očekávání.
Mia Kobosilová
Milý zloději!
Tedy, abych to oslovení uvedla na pravou míru, zatím milý, protože nevím, který z mých milých přátel jsi právě TY. A to je to nejhorší, protože je teď musím podezřívat úplně všechny.
Mia Kobosilová
Nyklová si nakonec také dala říct
Pane, moje žena má zbytečně vyvinuté vnímání, ona slyší, i když klesá teploměr – vyprávěl kdysi Vladimír Menšík.
Mia Kobosilová
Neviděly jsme se tři Vlasty
A to už je tedy pěkně dlouho – celé tři týdny. Maminka se vždycky podiví, jak to uteklo, usměje se a vezme si ode mě časopisy. Je to takový náš rituál.
Mia Kobosilová
Jak jsem hledal zuby
Jsem sám v hospodě plné lidí. Sedím s kamarády u stolu, a přesto se cítím osamělý. Tak je aspoň pobavím tím, co se mi minulý týden přihodilo. Anebo raději ne, vždyť je to trapné a nechutné. Budou si myslet, že si vymýšlím, protože já bych si to taky myslel, kdyby se to nestalo mně samotnému.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku
Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
- Počet článků 180
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1663x