Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Mají tyto děti šanci, že z nich vyrostou slušní lidé?

„Za dobrotu na žebrotu.“ Na tohle rčení jsem si opět vzpomněla, když jsem stála v poloprázdném vlaku. Sednout jsem si, díky čerstvě naražené kostrči, ani nezkoušela.

„To je zajímavé,“ povídá mi tuhle známá, „já, když jedu vlakem, tak se stane maximálně to, že má zpoždění. Když jedeš ty, tak se vždycky něco semele. Ty to snad nějak přitahuješ.“ Měla vlastně pravdu, protože někdy mi to také tak připadá. A nejen na nádraží a ve vlaku, kterým zase nejezdím tak často. Může za to jedna moje vlastnost, která mi nedovolí přihlížet v hloučku zvědavců tam, kde je potřeba něco udělat. Nejčastěji to bývá v městské dopravě, což ovšem částečně souvisí s mou profesí. Někdy jsem si u ošklivých nehod říkala, že asi mají výhodu kolegové, kteří se při pohledu na krev raději rovnou hroutí. Aspoň jim pak nikdo nemůže vyčítat, že něco zanedbali nebo udělali špatně. Ale zpět k tomu malému nádraží na okraji Brna. Jela jsem z práce a už jsem se viděla doma. Ještě nakoupím u stánku ve vestibulu nějaké pečivo a za půl hodinky budu doma. Když jsem byla na řadě, uslyšela jsem za sebou hrubé nadávání. Jakási velká ušmudlaná paní s batohem na zádech a dvěma malými dětmi za ruce se rozčilovala, že jsou u stánku lidé, když ona spěchá a chce pro dítě koblih. „Myslíte, že nám natluče?“ špitla paní, která stála za mnou. „Nebojte, strčím těm dětem každému do ruky koláček, třeba se ženská uklidní." Nestačila jsem to však udělat, protože zpomalená prodavačka koláče chystala tak dlouho, že ta divná ženská mezitím odvláčela děti na druhý konec vestibulu. Do odjezdu vlaku ještě scházelo asi deset minut, tak jsem si sedla na lavičku kousek od stánku a vytáhla knížku. Lidé ve frontě už se vyměnili a najednou vidím, jak se zase blíží ta žena s dětmi. Odstrčila starší paní u okénka a oznámila, že chce koblihy. Další stál ve frontě decentně vypadající muž středního věku s kufříkem v ruce. „Paní, jděte laskavě do fronty!“ vyzval ji. „Já už jsem tady stála, ty ču…“ „Vždyť jste stála na druhé straně u pokladen, přece nejsem slepej,“ nedal se muž a chytil ji za rukáv. Začala mu nadávat, že by se snad i starý dlaždič červenal a zblízka mu plivla do obličeje. Muž zůstal pár vteřin v šoku stát, ale pak ustoupil a útočnici, která se mezitím zase předklonila k okénku, prudce nakopl do zadnice. Zvedla se a začala rvačka. Nutno podotknout, že ta „dáma“ byla tak o hlavu větší a mnohem těžší než on, tak bylo jasné, komu obecenstvo fandí. Do toho začaly vyděšeně křičet její děti a běžely k ní. Byly ještě malé, odhadem tak dva a tři roky. V ten moment mě zase cosi mého vrozeného zvedlo z lavičky a nutilo mě vzít ty děti do bezpečí. Aspoň kousek, aby je ti dva nezadupali a chytit je, aby se tolik nebály. Vzala jsem je za ručičky a opatrně s nimi ustupovala. Vtom se situace rychle změnila . Ta hrozná ženská uviděla, že jí sahám na děti, přestala mydlit toho nešťastníka a šla po mně. Pustila jsem děti a ona do mě prudce narazila. Nejsem sice žádné tintítko, ale přesto jsem proletěla prezentačním stolkem s kosmetikou, který stál kousek za mnou. Flakon se svěží jarní vůní jsem si zarazila až kamsi, kostrč úpěla a ještě jsem si při tom pádu stačila prokousnout ret. Ta vzteklá osoba, nadávaje všem hlasitě do zm…dů, vyběhla s dětmi z nádraží, pán si šel na toaletu umýt obličej a já pomáhala vyděšené slečně postavit voňavý stoleček. Tím byla akce ukončena a diváci pospíchali na peron, aby jim neujel vlak. Je smutné, kolik je mezi lidmi agresivity, ale ještě smutnější je pro mě představa, co asi tak může vyrůst z těch dvou malých drobečků, když mají za mámu takovouhle saň.

Autor: Mia Kobosilová | středa 12.10.2011 12:49 | karma článku: 41,21 | přečteno: 7523x
  • Další články autora

Mia Kobosilová

Mami, pomoc, už ani Pollyanna nefunguje!

Když tohle uslyším v telefonu, je jediná pomoc – budeme si tak dlouho povídat a tak dlouho se objímat, až oči té které z mých dcer Pollyannu zase uvidí.

6.3.2016 v 13:22 | Karma: 16,36 | Přečteno: 806x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Bílá prodloužená – hořká vzpomínka na celý život

Šaty jako pro princeznu. Když si je oblékla, opravdu se proměnila v tu nejkrásnější princeznu na celém světě. Pyšná maminka chystala dceru na její první velkou společenskou událost. Obě byly plné nadšení a očekávání.

5.12.2015 v 16:35 | Karma: 26,83 | Přečteno: 2239x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Milý zloději!

Tedy, abych to oslovení uvedla na pravou míru, zatím milý, protože nevím, který z mých milých přátel jsi právě TY. A to je to nejhorší, protože je teď musím podezřívat úplně všechny.

9.11.2015 v 17:33 | Karma: 22,94 | Přečteno: 1062x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Nyklová si nakonec také dala říct

Pane, moje žena má zbytečně vyvinuté vnímání, ona slyší, i když klesá teploměr – vyprávěl kdysi Vladimír Menšík.

13.6.2015 v 19:39 | Karma: 11,41 | Přečteno: 1011x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Neviděly jsme se tři Vlasty

A to už je tedy pěkně dlouho – celé tři týdny. Maminka se vždycky podiví, jak to uteklo, usměje se a vezme si ode mě časopisy. Je to takový náš rituál.

17.11.2014 v 17:09 | Karma: 13,33 | Přečteno: 427x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Jak jsem hledal zuby

Jsem sám v hospodě plné lidí. Sedím s kamarády u stolu, a přesto se cítím osamělý. Tak je aspoň pobavím tím, co se mi minulý týden přihodilo. Anebo raději ne, vždyť je to trapné a nechutné. Budou si myslet, že si vymýšlím, protože já bych si to taky myslel, kdyby se to nestalo mně samotnému.

4.11.2014 v 22:26 | Karma: 13,25 | Přečteno: 563x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Mějte se hezky a něco pro to dělejte!

Tenhle slogan občas zaslechnu z rozhlasových vln, když se Martina Kociánová loučí se svými posluchači. Je jednoduchý a výstižný. Každý si to svoje „hezko“ představuje trošku jinak a dělá pro ně jiné věci. A někdy mohou být i krásn

13.10.2014 v 14:26 | Karma: 11,50 | Přečteno: 633x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Špatné zprávy jsou pro ně jako droga

Sledováním médií můžete získat pocit, že život je vlastně nekonečný řetěz politováníhodných událostí. Jsou jedinci, kteří už téměř o ničem jiném nemluví a negativitu ze sebe přímo vyzařují. Když už se vám stane to neštěstí, že máte takového člověka dlouhodobě blízko sebe, je potřeba se mu bránit. Jinak z vás bude vysávat energii a motivaci k čemukoliv.

30.9.2014 v 13:51 | Karma: 18,81 | Přečteno: 1243x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Měl zvláštní oči

Když pospíchám, potkám pokaždé v centru Brna několik známých, které jsem dlouho neviděla, ráda bych si s nimi popovídala, ale v tu chvíli to opravdu nejde. Tentokrát tomu bylo naopak. Žádný spěch, odpolední sluníčko příjemně hřálo a nikde kolem žádný povědomý obličej. Zvedla jsem hlavu a prohlížela si domy. Od té doby, co v Brně nebydlím, připadám si tu jako turista. Myslím to v tom dobrém slova smyslu, protože si najednou všímám věcí, které jsem dříve vůbec nevnímala.

19.9.2014 v 14:33 | Karma: 19,90 | Přečteno: 628x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Jako malý harant

Když se sešla skupina návštěvníků k polední prohlídce Arcibiskupského zámku v Kroměříži, libovala jsem si, že výjimečně neobsahuje žádné malinkaté lidi. Většinou ječí nebo nějak jinak prudí, neboť ještě nemají k historii ten správný vztah. Jejich rodiče zřejmě nechápou, že z prohlídky nemá nic nejen jejich dítě, ale ani nikdo jiný. Už vzhledem k výšce vstupného se dá takové vyrušování těžko považovat za roztomilé.

12.9.2014 v 18:46 | Karma: 20,87 | Přečteno: 977x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Měli jsme k igelitkám citový vztah

Mé sebevědomí neznalo vrcholu, když jsem si jako školačka vykračovala s igelitkou, na které byly ještě patrné zbytky prošoupané reklamy na jeansy, cigarety nebo na kdovíco, jen když to bylo napsáno anglicky. Doma jsem ji pečlivě vyrovnala, složila do čtverečku a schovala do skříně.

27.8.2014 v 14:20 | Karma: 16,76 | Přečteno: 1158x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Nelez tam, spadneš na kokos!

Nastal čas, kdy se já a moje vrstevnice pomalu začínáme stávat babičkami. Kamarádky to prožívají různě. Některá se snaží novou roli tutlat, neboť chce za každou cenu vypadat na třicet (marně), a další zase není schopna hovořit o ničem jiném, než jak ten jejich poklad krásně papá a kaká. Miminprostí přátelé se pak raději drží v dostatečné vzdálenosti.

12.8.2014 v 14:03 | Karma: 16,85 | Přečteno: 831x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Tak tomuhle dávám maximálně měsíc

Pomalovaná dodávka zastavila na obvyklém místě, z ampliónku se ozvala typická znělka a ženské z ulice nebo z vesnice se začaly sbíhat. Nakoupily pár předražených mražených výrobků, trošku poklábosily, ale jen tak, aby se nerozpustila zmrzlina, a zase každá zmizela za svými dveřmi.

29.7.2014 v 11:36 | Karma: 20,61 | Přečteno: 1282x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Vůbec jí to neukazuj!

„Myslíš, že budeš žít na věky, nebo co?“ klepala si Zůza na čelo, když jsem jí u oběda nadšeně líčila, jak moc se těším na kurzy, které hodlám v nejbližší době absolvovat. „Že se ti ještě chce...“

3.7.2014 v 11:02 | Karma: 18,60 | Přečteno: 1289x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Milenec v šupleti

Bývalí spolužáci by se měli scházet častěji, aby to po dlouhých letech nebyl moc velký šok. My jsme středoškolská dobrodružství prožívali v „osmdesátkách“ a naposledy jsme se viděli před deseti lety. Původně jsem o sobotním srazu vůbec nechtěla psát, ale protože mi čerstvé dojmy stále ještě odsouvají z hlavy jiná témata, tak prostě musím.

17.6.2014 v 11:53 | Karma: 16,81 | Přečteno: 1345x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Už máte řidičák na koloběžku?

Zbavte se všeho, co vás stresuje, pravidelně sportujte a oddávejte se sexu. Tahle slova z úst psychologa se mi vybavila, když jsem se přistihla, že se mi najednou vůbec nechce usmívat, jsem podrážděná, unavená a ke všemu děsně protivná. Jenže ono se to lehce radí. S posledním bodem žádný problém nebude, ale jak mám odstranit původce stresu, aniž bych pak musela strávit zbytek života za mřížemi?

3.6.2014 v 11:54 | Karma: 17,53 | Přečteno: 1410x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Malej, ale šikovnej

Sotva holčičky odrostou plenkám, tak už vnímají, že princové v pohádkách musí být udatní a urostlí, aby se mohli utkat s drakem, nebo nějak jinak vysvobodit princeznu. Tyhle představy o mužných hrdinech později podporuje růžová a červená knihovna, případně romantické či erotické filmy. Nelze se potom divit, že po takovém chlapákovi touží žena i v reálném životě. Má totiž jasno: čím větší muž, tím větší chlap.

14.5.2014 v 14:31 | Karma: 16,09 | Přečteno: 761x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Když hlava neví, co pusa mluví

Určitě takové lidi znáte – žvaní, žvaní a vy už je nechcete poslouchat. Kradou vám čas. Zpravidla jde o jedince nejisté, kteří se snaží užvanit svou nervozitu. Už ani nevědí, co drmolí, ale zkrátka raději vydávají nějaké zvuky, jen aby to náhodou nevypadalo, že nemají co říct.

28.4.2014 v 14:02 | Karma: 18,81 | Přečteno: 1241x | Diskuse| Ona

Mia Kobosilová

Copak je možné v bezpečném prostředí upálit psa?

„Děkujeme, že jste si našli čas a nahlásili nám obsah, který podle vašeho mínění porušuje naše Zásady komunity. Taková hlášení tvoří důležitou součást naší snahy učinit z Facebooku bezpečné a příjemné prostředí.“

14.4.2014 v 12:08 | Karma: 16,94 | Přečteno: 1013x | Diskuse| Ostatní

Mia Kobosilová

Jenže na něj leze jaro i na podzim

Vystoupili jsme s Emilem každý z jiného konce vlaku, ale stačil mě doběhnout. Měli jsme částečně společnou cestu. Chvíli plácal o počasí, ale pak se zastavil. „Nemohla by ses kouknout do těch svých karet, jestli Leona někoho nemá?“

2.4.2014 v 11:55 | Karma: 25,94 | Přečteno: 3813x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 180
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1663x
Komentáře, příběhy, fejetony...

Seznam rubrik