Pěkné povídání, s dětmi je legrace.  Vzpomínám, když můj syn byl asi ve věku tří let, tak se jednou vrátili s dědou z nějakého výletu a on nám hned na celý dům hlásil, že je předjížděl jeden takovej kokos . Halt se děda nechal unést řízením natolik, že zapomněl, že není v autě sám a pak se prý po zbytek cesty jen snažil syna přesvědčit, že skutečně říkal kokos a ne koko....  . A náš malej si pak ještě dlouhý čas při hraní s auty sám pro sebe brblal,  aby auto dalo pozor, protože zprava přijíždí kokos..