Milenec v šupleti

Bývalí spolužáci by se měli scházet častěji, aby to po dlouhých letech nebyl moc velký šok. My jsme středoškolská dobrodružství prožívali v „osmdesátkách“ a naposledy jsme se viděli před deseti lety. Původně jsem o sobotním srazu vůbec nechtěla psát, ale protože mi čerstvé dojmy stále ještě odsouvají z hlavy jiná témata, tak prostě musím.

I když děti, nám nejrychlejším, už většinou odrostly, měla jsem zbytečné obavy. Nikdo z nás ještě nestačil zchátrat natolik, aby mě to setkání s vlastním mládím nějak rozhodilo. Naopak – celá ta rozesmátá parta působila neuvěřitelně povzbudivě. Připadlo mi až zvláštní, s jakou bezprostředností ze sebe téměř každý chrlil nejrůznější informace o svém životě, včetně těch, o kterých se zpravidla hovoří výhradně s osobním psychoanalytikem. Navíc to podávali odlehčenou, humornou formou, ke které sváděla právě skvělá atmosféra. Vlastně jsme jen úplně přirozeně navázali tam, kde jsme kdysi skončili a nebylo zapotřebí něco předstírat. „A kde je ten… ten, no, co seděl ve třetí lavici u dveří?“ „Kdo?“ přemýšleli. „No ten, jak měl pořád mastné vlasy.“ Najednou všichni věděli, a já na chvíli posmutněla, protože mi to přišlo trochu líto. Vážně bych si z kluka, se kterým jsem strávila čtyři roky ve škole, měla pamatovat jen tohle? Ale ať jsem vzpomínala, jak jsem vzpomínala, žádná příhoda, ve které by účinkoval, se mi také nevybavila. Člověk by se asi měl všemožně snažit za sebou zanechávat nějakou pozitivní stopu, aby takhle nedopadl. Nebo nezapadl. Na jednu z dívek však vzpomínám obzvlášť často a ráda. Za prvé jsme u nich doma pravidelně hromadně trávívali Velikonoce, které už pak nikdy nebyly tak správňácké a za druhé měla šuple. Kdysi nám totiž popisovala, jak si zrovna zařizuje vlastní bydlení a líčila nám nespornou praktičnost postele se šupletem. Takovým tím, co se vysune a je v něm další matrace. „Tam vždycky skopnu milence, když je po všem,“ oznámila nám s noblesou sobě vlastní. Snad se na mě nebude zlobit, že jsem to vykecala, ale já přísahám, že si na šuple vzpomenu pokaždé, když začne být chlap v posteli moc rozpínavý. A stejně si ho jednou pořídím.